Love from hospital

9. dubna 2009 v 15:19 | Princess of evil |  Frerard
Takže tohle je můj uplně první frerard na pokračování, takže buďte opatrní při čtení...a zajímají mě vaše názory...takže komentujte¨

Gerard



Tohle byl můj nejhorší den v životě. "Jak si mi to mohl udělat, proč si mě tu nechal samotnýho", stále jsem si opakoval. "Mickey, proč si jen nemohl jít po přechodu, já tě tak nenávidím" rozplakal jsem se. Tohle se nemělo stát. Pohřeb se konal o 3 dny později, a protože jsme byli jen my dva, musel jsem vše zařídit sám. Bylo toho na mě moc, takže jsme se při svojí řeči na obřadu, když jsem ho viděl Mickeyho ležet v té bílé rakvi a kolem ní plno růží, složil.


Odvezli mě do nemocnice a dávali mi něco na uklidnění, nevím sice co to bylo, ale vím, že sem potom vždycky usnul. Když jsem se probudil, vždycky se na mě laškovně podívala mladá sestřička: "Kurva to neví, že sem gay?"ozývalo se mi v hlavě: "No jasně, že neví to, se v mí zdravotní kartě nepíše." Okřikl ho druhý hlas. Pokaždé když jsem pomyslel na Mickeyho rozbrečel jsem se. Doktoři mě už asi měli plný zuby, tak ke mně zavolali psychose. "Co mu asi tak budu řikat." Křičel jsem na doktora, co mi to přišel oznámit. "No tak uklidněte se pane Wayi, vždyť…" "Já se mám uklidnit? Vyserte se kurva na mě a jděte léčit někoho kdo to potřebujete odtoho tu ste ne? A hlavně mi nevykládejte, že je to pro moje dobro." "S takovým přístupem se odtud jentak nedostanete. Psycholog přijde ve dvě." "Hm" odpověděl jsem a vzápětí jsem usnul.



Probudilo mě až ťukání na dveře. "Dále" hlesl jsem a on vstoupil do místnosti. "Dobrý den, jmenuji se Frank Iero a budu vaším psychologem." pozdravil a představil se. "Dobrý de-en… já-já jsem…" Soukal jsem ze sebe musel jsem vypadat jako uplnej blbec. Byl nádhernej, měl tetování a piercing, jak někdo takovej muže dělat psychologa. "Nad čím tu vlastně přemýšlim, před pár dny mi umřel brácha a já tady přemejšlim nad nějakym krásnym psychoušem." Říkal jeden hlas v mé hlavě a ten druhý na to: "No a co potřebuješ se odreagovat. Nemužeš pořád myslet na to co se stalo." "Já vím, jste Gerard Way" vytrhl mě z myšlenek a přitom se na mě tak krásně usmál a zadíval se na mě těma hlubokýma očkama. Ale náš rozhovor nebyl takový jak jsem čekal, povídali jsem si o hudbě a zjistili jsme, že máme stejný vkus. Naše dvouhodinové sezení vypršelo: "Tak zítra, náš čas uběhl" řekl Frank "Nashledanou, tak zítra." A on odešel. Těším se na zítra, ne, těším se na povídání stímhle Bohem….


Frank



Přivezli nám nějakýho chlápka, co se složil na pohřbu bratra. Měl jsem sním mít ve dvě sezení. Když jsem přišel k jeho dveřím, zaťukal jsem a po výzvě vstoupil dovnitř. "Proboha ten chlap je anděl. Ty jeho vlasy, jak mu krásně padali do tváře, vypadal rozespale, asi jsem ho vzbudil, nad něčím to přemýšlím, právě mu umřel brácha, ale on vypadal, že taky o něčem přemýšlel." honilo se mi hlavou. Pozdravil a představil jsem se, z něj to nějak nešlo tak sem mu pomohl: "já vím, jste Gepard Way." Pak jsme si dvě hodiny povídali o hudbě a k mému překvapení mám stejný vkus. Asi byl trochu překvapený, že chlap jako já (tetování, piercing) muže dělat psychouše. Ty dvě hodiny uběhly jako voda a já musel jít…no každopádně se těším na zítřek….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Love from hospital???

Ano
Ne

Komentáře

1 Eliza Eliza | 19. dubna 2009 v 10:48 | Reagovat

Ty víš že se mi to moc moc moc líbí. Těšim se na pokračování! Mám ráda jak píšeš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama